Toto je příběh, který popisuje část mého života s alkoholem a bez něj. Není to tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Na začátek je důležité si říci
Jak jsem začal pít
To ale samozřejmě jenom obrazně, nikdy jsem neměl s alkoholem problémy, přes to, že jsem byl pravidelným uživatelem.
Ale lízni si jenom pěny, nebo budeš blbej
tak to vždycky říkala babička. Fuj, do dnes si vzpomínám, jak mi ta pěna od piva nechutnala. Od malička jsem se s alkoholem setkával. Cinkající zvuk basy, když do ni spadne další prázdná láhev. Legrační strejdové s dvojkou na žíle, co učí sprostá slova. Konzumní lihoviny popíjené z láhve po litrech u provizorních ohnišť. Sklepmistr a Svíčka jako standard gurmánského vinného zážitku.
Všude kolem sebe jsem viděl co alkohol s lidmi dělá a protože se všichni smáli, nepovažoval jsem to za špatné. Tedy až na nešťastné tety, které zvedali unavené strejdy z podschodů a ze záhonků a snažily se je dostat domů, do postele. Až později mi došlo, proč byly tety tak smutné. Naštěstí mě rodiče před alkoholem uchránili do nějakých šestnácti let, kdy jsem začal vymetat diskotéky. Od té doby se začaly dít věci.
Jedno pivko pro mlaďase, už ti bylo 18 doufám
jasný! Vidím to jako by to bylo včera, přilepený na baru a nedočkavě čekáme až se pod pípu dostane ten náš štuc. Hospodskej je šťastnej, má výtoč.
Alkohol se stal do jisté míry nedílnou součástí každé párty, no a párty bez alkoholu prakticky neexistovaly. Nebo se nám zdály nudné? Zákaz prodeje alkoholu osobám straším 18. let byl šikovně posunutý hospodskou vyhláškou o dva roky, takže se dostalo i na teenagery zaseknuté u repráků vesnické diskotéky. Mladá těla plná testosteronu odbourávala alkohol tak, že jsme ani netušili co to je mít kocovinu.
Prvních deset let společenského života bylo pro mě zásadních. Odehrálo se totiž to nejdůležitější co mělo dopad na můj pozdější a současný život. Tuto dobu bych označil jako experimentování (nejen) s alkoholem. Kdo si prošel obdobím mladické nerozvážnosti, přesně ví o čem mluvím.
Klubové pátky a letní fesťáky
Výhody společenského života jsou nesporné. Člověk ví co se kde děje, co je in, kdo je out, kolik co stojí a kde se to dá sehnat. Zkrátka klubovým pátkem do sytosti naplníte sociální duševní potřebu. V tuto chvíli je ale už potřeba zmínit negativní vliv alkoholu, v podstatě vymazanou sobotu. Sobota patří v lepším případě lenošení, obžerství a sexu. V horším jenom kocovině a hladu.
Kolem pětadvacátého roku života jsem si poprvé začal uvědomovat, že bez alkoholu ani zdaleka nežiju. Že je nedílnou součástí mých plánů a že mi stojí v cestě v rozvoji. Naštěstí se v tu dobu naplno rozjíždí akce „vlastní rodina“ která efektivně tupí osobní … vlastně cokoliv 🙂
Čtvrtek na pivko, sobota na pivko, někdy i pátek, takže hattrick, vyjímečně v úterý a ve slabé chvilce i v neděli na dvě
Vlastně kromě pondělí a středy jsem byl pořád v hospodě. Obzvlášť v létě mi točené pivo chutnalo. Pokecáte s partičkou, pochytračíte s chytrákama a za nedlouho víte i jak se jmenují jejich králíci. Byl to takový dobře promazaný stroj, nebo spíš kolovrátek. Dělo se totiž pořád to samé. Jeden den na pivko a druhý odpočívat. Domácí práce se odkládají na neurčito, vždyť on mi někdo pomůže. K čemu je to ale dobré, když se v hospodě něco domluví a já si to potom nepamatuju a nebo se mi nechce nic dělat. Nebo se odhodlám na nějakou lehčí práci a skončím v sanitce se srdeční nevolností.
Přesně zde přišel můj bod zlomu. Nebo chcete li, můj první aha moment.
Jak jsem přestal pít
a kouřit 10 cigár denně
Vlastně tomu předcházelo postupné omezení až úplné skončení s kouřením cigaret. Dlouhá léta jsem si balil tabáček v ruce a nedovedl jsem si představit jít na pivko a nedat si cígo. Bohužel sezónní astma má svojí hlavu a bylo zcela jiného názoru. Proces omezení kouření trval cca 4 roky. Probíhal tak, že jsem v prvním roce omezil kouření ke konzumaci alkoholu, což bylo 2x až 3x týdně. Po dvouroční kůře jsem přestal kouřit úplně a musím přiznat, že mi k tomu hodně pomohl zákaz kouření v restauracích. Přestal jsem chodit s partičkou ven na cígo a často jsem zůstával u stolu sám. To byl začátek mého oddělení od tvrdého jádra, který trval další 2 roky. Během uplynulých čtyř let byla moje tendence pití alkoholu stále klesající.
Alkohol, dobrý sluha, zlý pán
Jde to s věkem, stále silnější odpor ke kocovině. Stálo mi to za to? Příště nebudu pít panáky….
Čím častěji jsem si to druhý den říkal, tím větší odhodlání jsem v sobě nacházel. Častěji jsem odmítal pozvání na páteční večery u vínka. Častěji jsem odmítal sleziny na jedno. A po roce mě už nikdo nezval. Když mi společnost chyběla, přidal jsem se k nějaké probíhající akci. Doplnil jsem sociální potřebu a zalezl zpět do své ulity. Díky mé povaze pro mě není problém se šustnout kamkoliv.
Blíská se na lepší časy – 2020 vesmírná odysea
Nejen že se ze mě stal exkuřák, ale navíc jsem začal cigaretový kouř nesnášet. Vyhýbal jsem se prostředí, které bylo zakouřené, což vedlo na další omezení alkoholové pijatiky. Tyto zásadní změny v mém životě mi přinesly nové možnosti. Zlepšilo se mi zdraví. Astma je z 99% pryč. Období sezónní alergie se výrazně zmenšilo. Zlepšil se i můj intelektuální výkon. Což jsem pocítil především v zaměstnání a v cashflow. Získal jsem spoustu volného času a spoustu nápadů jak ho využít. Pociťuji výrazný pokrok v osobnostním rozvoji.
Nyní o sobě mohu s čistým svědomím říci, že jsem nekuřák a piji alkohol příležitostně. Skutečně příležitostně. Kdo z Vás může o sobě říci, že mu nedělá problém dodržet suchý únor.
Kdybych to mohl shrnout, tak bych řekl, že mi alkohol skrýval nevídané možnosti duševního rozvoje za rádoby jednoduchý a spokojený život.